Debut modrého týmu
Tento kus se předváděl pouze jednou, a to 8. 2. 2008. Jeho volnými pokračováními jsou hry „Modrý tým 2“ a „Modří vs. Červení“.
Členové Modrého týmu se snaží vybrat svého maskota. O toto místo spolu soutěží Tate (v kostýmu lodi), Peppy (v kostýmu papouška) a Zeus (jako los).
Veselý soudce: Vítejte na Zkoušce maskotů! Zamračený soudce: Každý maskot musí přesvědčit NÁS, aby vyhrál. Roztleskávačka: Pořádně jim zatleskáme! Publikum: Jo! Do toho, Modří! Veselý soudce: Na řadě je PEPPPPPPPYYYYYYY! (Peppy přibíhá do tělocvičny, publikum jásá) Peppy: JSOU TU DNES NĚJACÍ PAPOUŠCI? JESTLI JO, ŘEKNĚTE PAPOUŠEK! Publikum: PA-POU-ŠEK! Peppry: OH EE OH EE OH! Publikum: Jo! Jo! (Tate vbíhá do místnosti) Tate: Povzbuzoval tu někdo? (Tate zakopne a spadne) Tate: Ups! Nevšiml jsem si těch tribun… Roztleskávačka: Zařvěte „Tate!“ MODŘÍ! (Tate znovu zakopne, odbíhá z tělocvičny) Zamračený soudce: Jéjda, tohle je vážně pitomá soutěž. Zeus: Ale no tak! Já tam nechci jít! Tate: Jen běž, rozhdoně si povedeš líp než já. Zeus: Ale já ani nemám vymyšlené, jak vstoupím! (Peppy vchází do chodby, aby zjistila, co se děje) Peppy: HEJ! OKAMŽITĚ SE PŘESTAŇ MRAČIT! SNAD TU NECHCEŠ MRÁKOTY ZAČÍT! Zeus: Ale Peppy… Já nechci vypadat hloupě! Zamračený soudce: Tak můžeme pokračovat? Tate: Horší než já nebudeš! Publikum: CHCEME ZEUSE! CHCEME ZEUSE! Tate: Tak vidíš! Chtějí vidět tvůj kostým! Peppy: JO, ZEUSI, UKAŽ JIM, JAK TO DĚLÁME U NÁS! Zeus: Nechci tam být sám. Peppy: TAK PROČ JSI NÁM TO NEŘEKL? Zeus: Jak to myslíš? Peppy: POJĎME TAM SPOLU JAKO TÝM! Tate: Jo! Můžeme být Modrá parta! Zeus: No… To by mohlo fungovat… Zkusíme to! (Tři maskoti vchází do tělocvičny) Publikum: MODŘÍ JSOU TU ZAS! UŽ NA TO BYL ČAS! Peppy: POČKEJTE! Tate: Zakřičte pro Modrou partu! Zeus: Chci slyšet LOOOOOS! Publikum: LOOOS! Tate: Já chci slyšet LED! Publikum: OVEC! Tate: LED! Publikum: OVEC! Roztleskávačka: Zdá se, že publiku se líbí VŠICHNI TŘI! Zamračený soudce: Hm… Takže můžeme nevybrat nikoho? Veselý soudce: A vítězem se stává… Modrá parta! Zamračený soudce: Skvěle… Teď už můžu jít domů?