Dvanáctá ryba
Tato hra je zvláštní tím, že má dvě verze. V první chtějí Kněžna, Šašek a Bard chytit Rybu a nakonec se jim to povede. Potom rybu sní. V druhé verzi se ji hlavní postavy jen snaží najít.
První verze Dvanácté ryby se hrála 14. 12. 2007 a 9. 5. 2008. Druhá verze, kterou kompletně přepsal Rookie (a taky kompletně popletl) se předváděla jen jednou, 12. 1. 2012. Není možné ji do češtiny přeložit doslova. Je totiž založena na hře Williama Shakespeara „Večer tříkrálový“. Ale ta se v anglickém originále jmenuje „Twelfth Night“, tedy „Dvanáctá noc“ – odtud pochází název hry na CP. Slovo hraběnka se anglicky řekne „countess“ a Rookie si při přepsání tedy myslel, že hraběnka má za úkol počítat („count“), což v češtině nelze napodobit. Hra obsahuje hodně slovních hříček, a proto musely být některé repliky upraveny.
První verze
Hraběnka: Toto je led, který znamená svět, a my tučňáci jsme! Šašek: Je to jeviště, kde každý tučňák roli má. Bard: Paní, pojďme si zarybařit! Šašek: Ry-být či ne ry-být, to je oč tu běží! Hraběnka: Dobrý nápad! Je to tak zajímavé. Bard: Nastává zima našeho rybaření. Šašek: Ach, jaké to bude štěstí! Bard: Co uděláme ze všeho nejdříve, bude, že pochytáme všechny ryby. Ryba: GLO GLO! Šašek: Ach udice, udice! Proč jsi udice? Ryba: GLOGLY! Hraběnka: Jaké ryby v onom oceánu plavou? Ryba: GLO, GLOGLY, GLOGY-GLO! Bard: Slyšte! Jaké ryby zřím, když do oceánu vrazím hlavou? Šašek: Rybu! Rybu! Puffla za rybu! Ryba: HA, TOŤ GLO! Hraběnka: Něco rybího vidím v dáli. Šašek: Mé oči pozvou k sobě žaludek na hostinu. Bard: Doneste mi talířek na tu rybu! Ryba: DOKUD GLOGLÁM, DOUFÁM! Hraběnka: Do rybárny s vámi! Šašek: Hodovat, jíst, nic víc! Bard: Ryba je pokrmem života, kolébejte se! Improvizace Co je nejlepší, to přeji vám. Ryby, pufflové, tučňáci, sluchu mi dopřejte! Nás mnoho, nás mnoho, nás mnoho tučňáků. Maličkosti dokážou tučňáka rozesmát.
Druhá verze
Hraběnka: Lidi, my tu rybu snad nikdy nenajdeme. Hraběnka: Musela jsem šlápnout na hrábě už víc než tisíckrát! Bard: To šlapeš na hrábě, protože jsi hraběnka? Hraběnka: Co jiného bych měla dělat? Šašek: Rozdělme se! Nebo se rozkrojme! Hraběnka: Já a bard se podíváme v hradu, šašek u moře. Bard: Přísahám, že prolezu každý plot, až se umořím! Šašek: Hm… Já umořím moře. Ryba: Ahoj, vy tam! Šašek: Ach ne, moře umořilo mě! Ryba: Ale já nejsem moře. Já jsem ryba. Šašek: Jsi vzácná? Ryba: No, moji rodiče říkají, že „taková může být opravdu jen jedna“. Šašek: Skvěle! Nebude ti vadit, když tě moje kamarádka pohrabe? Ryba: Asi ne. Mě nikdo nikdy nepohrabal. Hraběnka: Tady ploty, támhle květiny… Tolik kamenů, tady by se mi polámaly hrábě… Šašek: Hraběnko! Pojď sem, rychle! Hraběnka: Ach, to je překrásná ryba! Hledat ji rozhodně nebyla chyba. Ryba: Ty jsi ta, co mě chce pohrabat? Hraběnka: Ano! A když si pomyslím, že jsem tě chtěla v hlíně zahrabat… Ryba: To radši ne. Povíte mi básničku? Bard: Ach, rybo vzácná, zlatá! Bard: Nejdi čtvrtá, ani pátá! Bard: Ze všech ryb, co jsme kdy viděli Bard: Jsi nejkrásnější, vodní anděli! Ryba: To bylo hezké! Děkuji! Hraběnka: Mohu tě tedy pohrabat, drahá rybo? Ryba: Jo, klidně. To byla skvělá básnička. Hraběnka: Po tom, co jsem tě pohrabala, Hraběnka: Po jedenácti rybách, které jsme viděli, Hraběnka: Ty jsi ta nejvzácnější Dvanáctá ryba!